Historie saunování aneb Sauna včera a dnes
Historie saunování je opravdu pestrá. Slovo sauna pochází z finštiny a původně se vyslovovalo jako sow-nah, což se doslovně překládá jako lázeň. Sauna však v průběhu staletí plnila mnoho rolí. Byla místem, kde probíhal takřka veškerý veřejný život. V minulosti byly sauny svědky náboženských ceremoniálů, léčivých procedur a rituálů očisty, byly určené k relaxaci i společenskému setkávání. Sauny byly dokonce svědky začátků i konců života – ženy do nich chodily rodit a staří lidé zemřít.
Nejstarší podzemní sauny
Kdy přesně sauny vznikly se pravděpodobně nikdy nedovíme, ale historie saunování sahá do dob někam před 10 000 lety. Tehdejší finské sauny byly v podstatě díry vyhloubené do země a přikryté zvířecí kůží. Uprostřed takto vytvořené místnosti byl otvor, kam se vkládaly nahřáté kameny. Dnes jsou těmto saunám nejpodobnější saunové stany a přenosné potní chýše.
Sauna tehdy představovala významné duchovní centrum a dodnes se věří, že se dokonce stavěly na posvátných územích. Lidé tehdy věřili, že každá sauna je střežena kouzelným skřítkem, který na ni dohlíží. Tato víra se do určité míry dochovala dodnes, a proto můžete v některých starých saunách stále zahlédnout nejrůznější vyobrazení těchto skřítků.
Kouřové sauny
Následovaly pozemní sauny, které se budovaly někdy po době kamenné. Sestávaly ze tří stěn, stropu postaveného z kmenů a velkých dřevěných dveří. Vnitřek sauny byl obložený kameny. Od sauny, jak ji známe teď, se ale dost lišily. Říkalo se jim kouřové sauny. Hlavně proto, že se při jejich vyhřívání místnosti naplňovaly kouřem, a na jejich stěnách tak ulpívaly saze. Jakmile se kameny vyhřály, což trvalo obvykle asi 8 hodin, mohlo začít saunování.
Přestože byli místní po těchto rituálech patřičně zašpinění, nebylo to nehygienické. Saze totiž sice špiní, ale jsou sterilní. Podobné sauny lze v některých lokalitách stále ještě nalézt. Jsou už ale spíše raritou a delikatesou pro saunové nadšence. Vůbec nejstarší fungující veřejná sauna ve Finsku – sauna Rajaportin v Tampere – je právě ta kouřová.
Parní lázně dávného středověku
Počátky parních lázní přinesly do Evropy asijské nomádské kmeny někdy v průběhu 5. století. Byly to v podstatě stany, do nichž se nosily z ohniště nahřáté kameny. Tyto kameny se však na rozdíl od předchozí sauny polévaly vodou. Lidé už tehdy věřili, že podobné relaxování přispívá k utužení pevného zdraví.
Historie saunování v Čechách
Dokonce i v Čechách má sauna dlouhou historii, která sahá pravděpodobně až do desátého století. Tehdejší židovský kupec Ibrahím Ibn Jákúb, který je známý pořízením nejstaršího dochovaného popisu Prahy, se ve svých rukopisech vyjadřuje i k místním saunám. Slovanské sauny popisoval jako dřevěné budky s trámy vycpanými mechem a vybavené kamny s otvorem pro ventilování dýmu. V boudách byly kbelíky s vodou, jimiž se rozpálená kamna polévala. Popisoval, že saunování se už tehdy používalo k léčení nejrůznějších kožních potíží.
Nástup moderních saun
Moderní dřevěné sauny podobné těm dnešním se začaly stavět až začátkem devatenáctého století. Stále však zůstával problém – dlouhá doba vytápění. Přelom nastal až krátce po druhé světové válce, kdy původní kamna nahradily modernější verze vytápění, které se začaly po Evropě rozšiřovat. Poprvé tak mohly být sauny vytopené už během 90 minut.
Dnes máme na výběr hned několik druhů saun. Finská sauna s teplotou kolem 90 °C je té prapůvodní vůbec nejbližší. Parní lázně zase mají blízko k oněm asijským stanům. Další varianty, které kombinují vlastnosti a benefity suché finské sauny a parní sauny, jsou tropické, solné a herbal sauny.
